Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečne podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
-’Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.’
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy.
Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
- ‘To ale nejsou moje botičky.’
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala:
-’To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?’ s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček:
-’To jsou botičky mýho brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já.’
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala:
-’Kde máš rukavičky?’
Chlapeček odpověděl: ‘
Rukavičky mám schované v botičkách.’
………Soud s učitelkou bude v úterý……
